Krátce o moxe

Moxa je stejně jako akupunktura klasickou terapií v tradiční čínské ( ale i tibetské, japonské a indické) medicíně, která je obzvláště účinná při léčbě neplodnosti, artritidy, astmatu, únavy a komplexního nebo chronického onemocnění.

Moxování má výborné výsledky v léčbě akutních i chronických bolestí pohybového aparátu. Posiluje imunitní a oběhový systém.

Kontraindikací jsou infekční stavy, horečky. Dále  by se měly vyvarovat aplikace moxy v oblasti břišní a bederní oblasti těhotné ženy, zejména v prvním trimestru těhotenství.

O depresi: západní přístup a konvenční léčba.

Deprese je nemoc.

Není to ani výmysl ani výmluva „líných“ lidí. Je to diagnóza třeba jako diabetes (cukrovka) či jako dysfunkce štítné žlázy.

Projevuje se jako soubor duševních a tělesných příznaků, které nemusejí být vždy všechny přítomné. Z duševních příznaků je to často smutná nálada, pocit bez energie, plačtivost, nebo naopak zvýšené duševní napětí a větší hádavost, ztráta schopnosti těšit se z věcí, které člověka těšily předtím, ztráta radosti ze života, smutné myšlenky, všechno myšlení jakoby přes černé brýle zdeformované – co člověk může vidět černě, vidí černě, nejlépe nejčerněji jak to jde. Ztráta sebevědomí, pocit úbytku vlastních schopností a významu.

Výsledek obrázku pro depression

Zdroj obrázku: American Psychological Association

Z tělesných příznaků jsou to všechny možné příznaky, se kterými lidé chodí i k jiným specialistům. „Od deprese“ mohou být bolesti hlavy, pocit špatného vidění, pocit nedostatečného nadechnutí a nedostatku vzduchu, pocit tlaku až knedlíku v krku a tlaku na hrudníku, bolesti páteře, problémy se srdečním tepem, vyšší krevní tlak, problémy s trávením, špatné trávení, nechutenství, hubnutí, nebo naopak z napětí přejídání se, průjmy – zejména před významnějšími událostmi, zácpa, pocity trnutí svalů v prstech, okolo úst – takzvaná tetanie, pocity na omdlení, pocity tlaku v hlavě – panické záchvaty, Jeden z nejvýraznějších znaků jsou problémy se spánkem. Buď porucha usnutí, kdy se člověk trápí problémy, nebo, co je častější, člověk usne a potom se probudí a dále nemůže usnout a ráno je potom neodpočinutý. Tyto příznaky se běžně vyskytují v našem „duševním provozu“ ale jako deprese je můžeme označit, pokud trvají asi 14 dní a nejde je něčím rozebrat nebo utlumit, případně pokud přetrvávají i pokud pominuly původní důvody pro špatnou náladu.

Související obrázek

Zdroj obrázku: sosh111.ru

Deprese má i svůj biologický původ. V mozku je něco jako náladové centrum – není to ale určitá struktura, kterou by bylo možné vidět například na CT, kde má být rovnováha neurotransmiterů / jsou to látky, které přenášejí vzruchy mezi jednotlivými mozkovými buňkami/ . Hlavní jsou serotonin, noradrenalin a dopamin. Zkuste si toto centrum představit jako naši duševní baterku, která je normálně nabitá s dost energií, v depresi je ale z různých důvodů „vybitá“.

Tuto naši baterku nám můžou vybíjet různé příčiny:

Stres – Když prožíváme duševní napětí – buď proto, že jsme citlivější a rozruší nás kde co, nebo proto, že se nám objektivně staly události, které nás rozrušují /ztráta blízkého, propuštění nebo tlaky v práci, nedobré životní prostředí…./, v organizmu se zvýší hladina adrenalínu a toto časté zaplavování adrenalínem může vést k úbytku serotoninu a tím k depresi.

Vrozená dispozice- tak jako se dědí vlohy na jiná onemocnění, i dispozici na vrozeně „slabší baterku“ můžeme zdědit po rodičích a za vhodných okolností / sezonně, stres/ se dispozice projeví a jsme k depresi náchylnější

Hormony- hladiny hormonů mohou ovlivňovat náladové centrum a tím hladiny neurotransmiterů a při hormonálních výkyvech můžeme depresi dostat – nejčastější je působení ženských pohlavních hormonů – estrogenu a progesteronu a zhoršení nálady v obdobích, kdy hladiny hormonů klesají – pravidelně několik dní před menstruací, po porodu, v období hormonálního útlumu – v přechodu, kdy jsou ženy k depresím náchylnější.

Působění světla – naše mozkové náladové centrum – baterka – je dobíjeno přes oční nervy množstvím přijatého světla. Pokud máme dispozici na depresi, v obdobích snížené intenzity světla – na podzim, v zimě, při dlouhém nedostatku slunečního svitu – už samotným tímto faktem může deprese z ničeho nic přijít

Působením škodlivých návykových látek poškozujících mozek – alkohol a jiné drogy. Mozek je geniální struktura s velmi jemnou regulací a pokud ho – většinou svévolně – zaplavujeme škodlivými látkami, snaží se rovnováhu znovu upravit a to je tak namáhavé, že mohou ubýt neurotransmitery a z toho vznikne deprese.

Související obrázek

Zdroj obrázku: Ask Grams

Jak se deprese léčí?

Léčba antidepresivy

Často se deprese neobejde bez specializovaných léků – antidepresiv. Těch je několik desítek a dobře Vám je nasadí dobrý psychiatr. V základu tyto léky složitým způsobem působí v mozkových centrech a „dobijí tuto baterku“. Trvá zpravidla minimálně 10 – 14 dní než začnou působit a užívají se minimálně půl roku. Půl roku proto, že delší dobu trvá, než se deprese spraví – plný efekt cca po 6 týdnech, a potom je nutné období, kdy je deprese spravená, pacient se cítí s léky „normálně“ a potřebuje nějaký čas najet na „samodobíjení“., tj. vést pohodový život, dělat věci které ho baví, odpočinout si a tyto aktivity postupně samy navýší množství neurotransmiterů zejména serotoninu, takže léky lze pomalu postupně vysadit a deprese se už nedostaví. Pokud má pacient na depresi už vyvinutou dispozici, nestačí samotné aktivity proti depresi a ani dobrá psychohygiena k tomu, aby depresi udrželi v klidu, užívá potom malé dávky antidepresiv po delší dobu -vše je nutné konzultovat s lékařem.

Psychoterapie a psychohygiena

V psychoterapeutickém programu pro pacienty s depresí je důležité ukázat pacientům jakým způsobem žít, aby se deprese nevracely – kdo dobře dodržuje psychohygienu, většinou deprese nemá. Naučit je všechny možné pomůcky na to, jak si poradit s jednotlivými příznaky deprese a jak se z deprese případně i svépomocí dostat – to je kognitivně-behaviorální psychoterapie pomocí hlubší psychoterapie rozebrat s pacientem aktuální psychický problém ve kterém uvízl, rozebrat s ním mezilidské vztahy, které nefungují tak, jak by měly, rozebrat jeho povahu tak, aby vedlo jeho životní fungování ke šťastnějším důsledkům v životě – na toto používáme hlubinnější psychoterapie – Gestalt psychoterapie, psychoanalyticky orientovaná skupinová psychoterapie Naučit pacienta správně a pravidelně relaxovat – aby díky této dovednosti mohl kdykoliv, kdy to bude potřebovat, sladit svůj nervový systém do vyrovnanějšího stavu.

V léčbě pacientů s depresí jsou důležité všechny tyto složky, protože někdy nevyjdeme se samotnými léky – pacientovi se sice polepší ale problémy zůstávají, stejně tak špatný životní styl a deprese se chronifikují, samotná psychoterapie ani změna životního stylu často nepomůže pacientům, kteří mají na depresi dispozici, nebo je deprese těžší.

Autorka: MUDr. Monika Weimerová   

Převzato: http://www.dobrapsychiatrie.cz

 O Ájurvédě (angl. ayurveda)

Považuje se za matku medicíny, ze které vychází čínská a např. ve svém dělení i naše školská západní medicína.

  Ájurvéda je považována za nejstarší zachovalý systém léčby na světě. Světová zdravotnická organizace (WHO) uznává ájurvédskou medicínu za účinný  medicínský systém.

 

Výsledek obrázku pro ayurveda

Hlavním principem Ájurvédy je život v souladu se svou podstatou (typem osobnosti) a s univerzálními, všeobecně přírodními zákony. Ájurvéda se jako holistický přístup se zabývá komplexně celým člověkem, neodděluje jednotlivé soustavy či funkce lidského organismu. Neopomíjí souvislosti a souvztažnosti, nazírá na člověka jako na ucelenou, nedělitelnou jednotku.

Ájurvéda se nezaměřuje jednoduché na potlačování příznaků, ale hledá a léčí příčinu nemocí. Jako nejdůležitější podmínku zdraví vidí zachování rovnováhy energie v těle, proto se při léčbě zaměřuje na její obnovení. Ájurvéda se podrobně zabývá nejen léčbou, ale i prevencí nemocí a dlouhověkostí. Podle konstituční charakteristiky jedince, vnějších a klimatických podmínek doporučuje individuálně řešenou skladbu stravy, životní styl, jednotlivé bylinné přípravky, léčebné i preventivní  procedury, ale i cvičení – zejména  jógu atd. Takovéto uznání individuálních odlišností mezi lidmi a nutnosti individuálního přístupu k jejich k léčbě je jedním z unikátních rysů ájurvédské medicíny.

Co znamená konstituce a metabolický typ?

Podle Ájurvédy je člověk složen z pěti elementů, tří životních energií – principů, sedmi tkání a množství kanálů. Z pěti prvků-vzduch, prostor, oheň, voda a země – vždy dva elementy tvoří základ tří energií.

Související obrázek

Obr. zdroj: NuAyurveda

Tyto energie (principy) nazýváme podle původních slov ze sanskrtu, Váta, Pitta a Kapha.

Váta je energie pohybu,

Pitta představuje metabolismus a Kapha odpovídá principu hmoty a struktury.

Tyto energie se nachází v každém z nás, jen u každého jedince v jiném poměru. Každý z nás má unikátní strukturu energie a proto je každý člověk tak jedinečný. Kombinace těchto tří energií vytváří naši konstituci a metabolický typ.

Příčiny nemocí podle Ájurvédy:

Základem zdraví je energetická rovnováha, tedy rovnováha těla a mysli. Mysl, tělo, duše i celý svět jsou spojené nádoby. To jak myslíme, co jíme nebo kde pracujeme působí na smysly a ovlivňuje celý organismus. Podle Ájurvédy velká část nemocí vzniká v mysli. Pokud za účasti faktorů vnějších (prostředí, nezdravý životní styl) či vnitřních (nesprávná strava a životospráva) nastane nerovnováha, za hlavní důvod onemocnění se považuje slabé trávení, neschopné vstřebat potřebné živiny a nízká imunita. Následkem slabého trávení se tvoří v těle áma neboli toxiny, které putují tělem a usazují se v různých orgánech, které poškozují. V Ájurvédě existují léčebné metody, které z těla tyto toxiny odstraní. Nejúčinnějším způsobem je úprava jídelníčku, životosprávy dle doporučení a též unikátní detoxikace a omlazení, nazvaná Pančakarma.

Jak se Ájurvéda liší od západní medicíny?

Ájurvéda nestojí proti západní medicíně a lze ji a ájurvédskou medicínou kombinovat (např. vyšetření, užívání současně bylinných ájurvédských přípravků a chemických léků).

U chronických stavů však dosahuje Ájurvéda výborných výsledků tam, kde klasická medicína není úspěšná. Ájurvéda je individuální (léčba se stanoví na základě určení typu dané osoby a jejího stavu), zaměřuje se na odstranění příčiny a nikoliv na potlačení příznaků, a v léčbě se používají jen přírodní prostředky bez nežádoucích účinků.

Jaké jsou hlavní léčebné techniky?

Nejvíce se Ájurvéda osvědčuje v léčbě chronických onemocnění. Ájurvéda pokrývá a léčí široké spektrum nemocí, od nachlazení a zažívacích obtíží po chronické a civilizační nemoci, např. alergie, chronickou únavu, vředy, nespavost, bolest hlavy, migrénu, vysoký krevní tlak, cukrovku, až k duševním nemocem. Volba příslušné terapie závisí na individuální konstituci, na typu nerovnováhy a na ročním období.

K nejčastějším léčebným technikám patří

  • aromaterapie zahrnuje užívání vonných olejů a tyčinek
  • bylinná léčba užívá přírodní látky bez nežádoucích účinků
  • dechová speciální protistresová cvičení
  • detoxikační metoda zvaná Pančakarma pročišťuje a omlazuje organizmus a zbavuje ho usazených toxických látek a je často prvním krokem k úspěšné léčbě
  • širodhara je speciální procedura, která působí léčivě a přináší hluboké zklidnění
  • výživa a případná změna jídelníčku patří k nejdůležitějším opatřením k udržení nebo navrácení zdraví. V žaludku pracuje agni, trávicí oheň, zodpovědný za správné a dokonalé trávení. Naše zdraví do značné míry závisí nejen na druhu potravin, ale i na množství a čase, kdy jídlo konzumujeme. Jídlo správně sestavené, ale v nevhodnou dobu nebo ve spěchu přispívá k naší nerovnováze a nemoci.
  • meditace ovlivňuje pozitivně mysl a tím celý organizmus
  • olejové ájurvédské masáže mají výrazné zdravotní účinky
  • jóga, speciální cviky zvané asány patří k části léčby mnoha nemocí. K Ájurvédě je nejblíže Kundalinijóga
  • terapii barvami a kameny.
Co je detoxikace a omlazení zvané Pančakarma?

Pančakarma, ájurvédská detoxikace a omlazení celého organismu, najdete jen v ájurvédské medicíně. Pročistí celé tělo velmi přirozeným a nenásilným způsobem. Odstraňuje toxiny, regeneruje, omlazuje celý organismus a navozuje rovnováhu. Tato detoxikace zahrnuje konzultace, individuálně stanovenou stravu podle konstituce, ájurvédské masáže s použitím bylinných olejů, teplé bylinné koupele, aplikaci speciálního oleje k pročištění nosu, uší či proceduru Širodhara, při níž nepřetržitý proud teplého bylinného oleje teče jemným pramínkem na čelo, čímž očišťuje mysl i tělo a uvolňuje nervový systém.

Co je Širodhara?

Širodhara je metoda, při níž se ze specializované nádoby zavěšené nad hlavou ležícího pacienta aplikuje teplý olej na čelo po dobu 15 až 40 minut.

Aplikace oleje na tato místa působí nejenom hlubokou relaxaci a tím i regeneraci organismu, ale pomáhá až u 80 nemocí, např. při bolestech hlavy a migrénách, proti nespavosti, cukrovce, při potížích s pamětí či koncentrací, depresivních stavech a jiných mentálních obtížích.

Jak často a jak dlouho se má detoxikace provádět?

Detoxikace uzdravuje vaše tělo, mysl i emoce, stále hlouběji a hlouběji s každým následujícím rokem. Staroájurvédští lékaři doporučovali detoxikaci provádět dvakrát za rok, aby se dosáhlo optimálního očištění a omlazení. Někteří lidé však mají dostatek času a prostředků na její provádění pouze jedenkrát za rok, což je dobré právě na udržení stavu. Každý rok je skutečně možno stát se zdravějším a mladším spíše nežli starším a nemocnějším. Doporučená doba pro detoxikaci je nejméně 5 dnů, lépe 7–14 dnů podle možností.

Co následuje po procedurách při detoxikaci?

Detoxikace znamená pročištění a regeneraci organismu. Energie se soustředí dovnitř, obnovuje tkáně a působí léčivě. Naopak při běžném životě se energie vydává směrem ven. Nejvhodnějším způsobem jak podpořit tento proces je úprava stravy, životosprávy, dechové cvičení, meditace, některé vybrané procedury. Pokud budete chtít cvičit jógu, jedná se o velmi jednoduchou kundalini jóga. Celkově se jedná o obnovu organismu a energie.

Jaký význam mají byliny?

Byliny jsou jemnou, přírodní léčbou. Snadno se vstřebají, svými rozličnými vlastnostmi (vysušující/vlhké, stimulující/u­klidňující atd.) pomáhají v ozdravném procesu organismu. Téměř vždy lze vybrat bylinu, která bude v daném případě působit léčivě.

 

Související obrázek

Obr. zdroj: jagran.com

Jaký význam má v Ájurvédě výživa?

Správnou výživou lze ovlivnit podle Ájurvédy až 70% nemocí.

Ájurvéda  nezakazuje žádné potraviny, nekloní se k žádné umělé nepřirozené dietě, ale v každé skupině (ovoce, zelenina, maso, obiloviny, mléčné výrobky atd.) jsou určité potraviny vhodnější a jiné nevhodné. Potraviny svými vlastnostmi působí léčivě, ovlivňující konkrétní orgány.

Proč se obracet v současné době na Ájurvédu?

Principy Ájurvédy jsou  prověřené 5000 lety, platí a budou platit další tisíce let.

V současnosti se jí zabývá více a více lékařů z celého světa, kteří tuto medicínu přizpůsobili naší populaci.

Ájurvéda a ájurvédské léčebné techniky obstály v mnoha klinických studiích, měla by být první volbou v případě chronického (vleklého) onemocnění, zejména pokud není uspokojivě léčeno klasickou medicínou a/nebo pokud nechcete užívat chemické léky.

Ájurvéda se zaměřuje nejen na léčení nemocných, ale i na prevenci u zdravých lidí, kteří mohou onemocnět následkem špatné stravy, stresu, rodinných problémů apod. Ájurvédu, medicínu dlouhověkosti, proto není možné nazývat pouze alternativní medicínou.

 

Během své historie čítající 2000 až 3000 let, tradiční čínská medicína (TCM) vytvořila unikátní systém pro diagnostiku a léčbu nemocí. Přístup TCM se zásadně liší od přístupu západní medicíny.  V TCM je pochopení lidského těla založeno na holistickém poznání vesmíru, jak je popsáno v Daoismu, a léčba onemocnění je založena především na diagnóze a diferenciaci syndromů.

Přístup TCM považuje orgány zang – fu za jádro lidského těla. Tkáň a orgány jsou propojeny sítí kanálů a krevních cév uvnitř lidského těla. Qi (nebo Chi) působí jako nějaký druh nosiče informací, který je vyjádřen externě prostřednictvím systému jingluo. Patologicky se dysfunkce orgánů zang-fu může projevovat na povrchu těla sítí, zatímco onemocnění tělesných povrchových tkání mohou také ovlivnit jejich příbuzné orgány zang nebo fu. Ovlivněné orgány zang nebo fu mohou také ovlivňovat vzájemné propojení. Tradiční čínská lékařská léčba začíná analýzou celého systému, pak se zaměřuje na korekci patologických změn úpravou funkcí orgánů zang-fu.

Hodnocení syndromu zahrnuje nejen příčinu, mechanismus, polohu a povahu onemocnění, ale také konfrontaci mezi patogenním faktorem a tělesnou rezistencí. Léčba není založena pouze na symptomech, ale na diferenciaci syndromů. Proto pacienti s identickým onemocněním mohou být léčeni různými způsoby a na druhé straně mohou mít různé nemoci stejný syndrom a jsou léčeny podobným způsobem.

Související obrázek

Zdroj obrázku: Third Culture

Klinická diagnóza a léčba v tradiční čínské medicíně je založena především na yin – yangových a pěti elementových teoriích. Tyto teorie aplikují jevy a zákony přírody na studium fyziologických činností a patologických změn lidského těla a jejich vzájemných vztahů. Typické TCM terapie zahrnují akupunkturu, bylinnou medicínu a qigongové cvičení.

U akupunktury se léčba provádí stimulováním určitých oblastí vnějšího těla.

Bylinná medicína působí na orgány zang-fu vnitřně, zatímco qigong se pokouší obnovit řádný tok informací uvnitř sítě prostřednictvím regulace Qi. Tato terapie se v přístupu přibližují velmi odlišně, přesto všichni sdílejí stejné základní předpoklady a poznatky o povaze lidského těla a jeho místě ve vesmíru. Někteří vědci popisují léčbu chorob prostřednictvím bylinné léčby , akupunktury a qigongu jako „informační terapii“.

Výsledek obrázku pro chinese medicine

Zdroj obrázku:Katie Gaffney LAc OMD

Bolesti bederní páteře v těhotenství

Těhotenství je období zásadních změn v životě i fyziologii ženy. Po dlouhých 40 týdnů bude její tělo z „normální“ velikosti a správného umístění orgánů v těle přecházet na zcela jiné parametry.

Např. kůže a děloha se mnohonásobně zvětší a napne, zvětší se objem krve a vody v těle. Z těchto i jiných příčin dochází ke spoustě nepříjemných „bolístek“ a to mj. v dolní části páteře.

Bolest zad může přijít během jakéhokoli období těhotenství, ale její výskyt je nejčastější ve vyšších stupních gravidity, kdy těhotenské bříško táhne bederní páteř směrem dopředu a zvyšuje tím kyfotický oblouk bederní páteře. Vzhledem k tomu, že jakákoli bolest působí na spánek i psychiku dané osoby, stejně jako na její běžné fungování během, je dobré s tím něco udělat.

Bolest zad během těhotenství může být způsobena mnoha různými faktory

Některé ženy začínají mít bolesti zad hned od začátku těhotenství. Většinou se jedná o osoby s nadváhou nebo mají tyto obtíže již před těhotenstvím.

Jednou z těhotenských příčin je zvýšení pohlavních hormonů, které uvolňují vazy a změkčují kloubní pouzdra – připravují tak tělo na porod.  Hormony samozřejmě nerozlišují pánevní vazy a klouby od  ostatních, což znamená, že jsou postiženy všechny bez rozdílu: i ty kolem zad, což ovlivňuje stabilitu páteře.

Dalšími příčinami bolesti je změna tělesného těžiště, jak se děloha zvětšuje, táhne bederní páteř dopředu.

Z dalších příčin jmenujme:  zvýšení hmotnosti; nadměrné stání nebo ohýbání; a stres.

Výsledek obrázku pro pregnancy

Obrázek: BabyCenter

Co s tím můžete udělat?

Požádejte svého fyzioterapeuta o cvičební programem pro těhotné. Vhodné jsou prvky z těhotenské jógy a cviky podle Ludmily Mojžíšové.

Buďte opatrní, jak zdvedáte věci.

Vyhněte se nevhodné obuvi a oblečení.

Sledujte to, jak stojíte a sedíte.

Pokud už máte bolesti zad, zkuste na záda aplikovat suché  teplo. Tzn. termoform s horkou vodou, elektrickou dečku, IF zářič…. Dejte pozor, ať se nespálíte.

Můžete také vyzkoušet bederní pás pro těhotné, který podepře záda a břicho.

Zkuste spát s polštářem mezi koleny nebo s kojícím polštářem podél těla, který také podepře břicho.

!!!! Mějte na paměti, že existují stavy, kdy bolest zad může znamenat něco mnohem vážnějšího.

Pokud se u Vás objeví některý z následujících stavů, okamžitě kontaktujte svého lékaře:

  • silná bolest zad, která je stále silnější nebo se vyskyne velmi náhle;
  • rytmické bolesti “ křeče“, které mohou být kontrakcemi přednaznamenavájící buď přirozený porod či ( pokud ještě nenastal termín vašeho porodu) předčasný porod
  • nebo jakoukoli náhlou bolest s následným či doprovodným krvácením 

Autor: Mgr. K. Moravcová

Triggerpointy a terapie 1. volby v jejich odstraňování

Terapie suchou jehlou představuje použití malých, tenkých jehliček stejných, které se používají u akupunktury.
Jehly zavedeme (vbodneme) do triggerpointu. Díky tomu se patologicky stažené svaly reflexně uvolní, zvýší se místní průtok krve, následné pomine bolest.

Terapie suchou jehlou je absolutně  bezriziková alternativa k tradičnímu obstřiku kortikoidy protože, spoléhá pouze na tělu vlastní léčebné mechanismy, které jsou aktivovány jednoduchým a bezbolestným zavedením jehličky do svalové „zatvrdliny“. Reflexní pochody v těle pak samy, přirozeně tělo zbaví bolesti.

Souvisejicí témata:

  • Rozdíl mezi suchou jehlou a akupunkturou.
  • Bolí terapie suchou jehlou?

Autor: Mgr. K. Moravcová

Hirudoterapie: Pijavice jsou opět „in“

Pod pojmem  „přikládáním pijavic“ si většina z nás představí „tmářskou“ středověkou léčbu, ne nijak valně účinnou, která prý měla za následek maximálně tak ztrátu krve pacienta, v horším případě chudokrevnost či mohla pacienta i zabít.

Ovšem spolu s trendem „návrat k přírodě“ se rozmohlo znovuobjevování přírodních způsobů léčby. A tak si lidé vzpomněli i na tzv.: „hirudoterapii“ –  léčbu přisátím pijavice lékařské, latinsky Hirudo medicinalis. To, že se nám pijavice většinou nelíbí, resp. třeba i  hnusí, neznamená, že jejich léčba „nefunguje“. V posledním desetiletí zaznamenala léčba pijavicemi renesanci zejména v Německu, Švýcarsku a USA.  U našich německých sousedů je ročně použito okolo 500 000 pijavic zejména při léčbě artrózy, bolestí a hlavně v plastické chirurgii. Nejedná se tedy o pouhé ,,šarlatánské pouštění žilou“.

Ve slinách pijavic je obsaženo více než sto ( většinou literatura uvádí kolem 150)  druhů aktivních substancí, které působí např. proti:

  • zánětu,
  • proti srážení krve,
  • proti bolesti,
  • pomáhají detoxikaci organizmu a
  • pomáhají zlepšovat imunitu organizmu.   

Na světě existuje přibližně 600 druhů pijavic, avšak pouze tři druhy se používají v medicíně. Tyto pijavice se dají lehce odlišit od jiných, na hřbětě mají žluto-oranžové nebo zelené proužky. Ostatní druhy pijavic jsou absolutně nevhodné pro medicínské účely.

  • Hirudo medicinalis officinalis – mají olivově zelené bříško
  • Hirudo medicinalis medicinalis – je tmavá a bříško je flekaté
  • Hirudo medicinalis orientalis – typické měděné zbarvení

Za zmínku stojí fakt, že v žaludku pijavice přežívá její symbiont Aeromonas hydrophyla, bakterie, bez které by pijavice nemohla existovat.

Pokud po aplikaci pijavic dojde k alergické reakci pacienta, je alergie vyvolána právě výše zmíněnou bakterií, nikoliv pijavicí samotnou. Bakterie – symbiont nevyvolává žádná onemocnění, pouze v některých případech znepříjemní průběh hojení ranky po přisátí. Neznamená to však, že se tímto hirudoterapie stává pro pacienta nevhodnou nebo dokonce zakázanou. Výjimkou je otok celé končetiny. V tomto případě se opravdu další aplikace nedoporučují.

           Hirudo medicinalis medicinalis

Existují tři skupiny lidí, kteří využívají benefity pijavic:

1. zdraví jedinci – využití pouze jako prevence, detoxikace celého organismu. Např. před plánovaném početí miminka.

2. nemocní s chronickými obtížemi, kdy pijavice sice onemocnění nevyléčí, ale minimalizuje sekundární projevy či její důsledky např.:

  • „cukrovka“ – diabetes mellitus
  • roztroušená skleróza – sklerosis multiplex
  • lupenka
  • ekzémy,
  • neurologické choroby
  • artróza

3. nemocní, které pijavice vyléčí.

Buď ihned při první kúře, nebo po opakovaném přikládání.

Při první kúře jsou pijavice většinou úspěšné v léčbě – úrazových a poúrazových stavů (koleno, kotník, rameno apod.). Pijavice úžasně hojí či urychlují hojení pooperačních ran, krevních podlitin nebo otoků.

Opakované přikládání – křečové žíly, hemeroidy, trombóza, záněty žil, poruchy prokrvení končetin, vysoký krevní tlak, před a po infarktový stav, ateroskleróza, záněty nervů, neuralgie, myomy, cysty, chronické onemocnění prostaty, furunkly (hnisavé onemocnění kůže), vředy, hučení v uších, chronické záněty středního ucha, zelený zákal, záněty očí, chronická rýma, astma, alergie, chronické bronchitidy, všechny chronické záněty – zubů, očí, orgánů. Gynekologická a urologická onemocnění, funkční neplodnost, endometrióza, migrény, bolesti kloubů a svalů. Spojením s látkovou výměnou pomáhají i při léčbě jako jsou dna, obezita, náchylnost k častému onemocnění = imunita!

Pijavice se využívají i u zvířat, jako jsou koně, kočky, psi.

Využití účinků je při:

artróza, artritida, onemocnění kloubů, podotrochlóza, gonartróza, záněty šlachové pochvy, luxace pately, dysplázie u psů, akutní diskopatie, spondylóza, lokální pyodermie, absces, trombóza, furunkl, otoky, detoxikace aj.

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section]

Baňkování ( angl. cupping)

Už zhruba před 7000 tisíci lety používali staří Číňané, Tibeťané ovšem i Řekové k léčení roztodivné „baňky“ z dutých buvolích či jiných rohů.

 

 Baňkování (nebo obdobná technika tzv.: „masáž baňkami“) pomáhá např.: při bolestech zad, kloubů, uvolňuje ztuhlé svaly, odstraňuje reflexní změny ve svalech (triggery) a mj. odstraňuje i zažívací či dýchací potíže.

Snad jedinou rádoby „nevýhodou“ této techniky je tvorba modřin, které se po aplikaci baněk objevují. Ovšem modřiny jsou pouze domnělou nevýhodou, protože jsou paradoxně žádoucí a dfc. nutné. I když vypadají u některých pacientů skutečně děsivě, jsou absolutně nebolestivé a  zhruba během 3 týdnů zmizí.

Léčebné účinky baňkování

Masáž baňkami zlepšuje krevní oběh a podporuje funkci lynfatického systému, tudíž působí velmi účinně proti celulitidě.

Uvádí se také, že baňkování má příznivý vliv na detoxikaci organizmu a pozitivně působí také při nachlazení či migréně. Navíc se také upraví funkce příslušných vnitřních orgánů. A to všechno díky tomu, že baňkování dokáže velmi intenzivně prokrvit masírovanou tkáň o mnoho více, než zvládne klasická masáž.

Baňkování je vhodnou léčebnou metodou téměř pro všechny.

Kvůli tomu, že baňkování je občas bolestivé ( spíše než bolest jde o „štípání“ pod přiloženou baňkou) a tvoří se po něm krevní výrony (modřiny či tzv. „cucfleky“) není vhodné:

  • pro lidi s onemocněním krve – trombóza, srážlivost, hemofilie
  • na otevřené či hnisající rány
  • na křečové žíly, gangrény či na kůži spálenou od slunce
  • pro lidi s poruchami srdečního rytmu
  • pro těhotné ženy (zejm. 1. trimestr těhotenství)
  • při akutních infekcích a vysokých teplotách

Aby došlo k žádoucímu intenzivnímu hyperprokrvení masírovaného místa, je nutné nechat baňky přichycené minimálně  5 minut. Obvyklá doba trvání procedury je 20 minut, maximální doba baňkování je v indikovaných případech až 45 minut.

V průběhu této doby byste měli cítit, jak se svalstvo prokrvuje a postupně uvolňuje. Předem však musíte počítat s tím, že tato metoda má za následek modřiny, které jsou ale žádoucí.

Typy baňkování

V zásadě existují dva typy baňkování – a to suché, které jsme si popisovali výše, a ještě tzv. „krvavé“.

Druhý typ je spíše alternativní metodou a užívá se na hyper- bolestivých místech, kdy se nejprve jehlou udělá nepatrný otvor, poté se na místo přichytí baňka a ta podtlakem nasaje malé množství krve.
Krvavé baňkování je sice účinnější, ale také bolestivější a nemůže se rozhodně aplikovat na klouby.

Z hygienických důvodů krvavé baňkování provádí jen malé procento terapeutů.

 

Psoriatická artritida vs. artritida

Psoriatická artritida (PsA) je chronické zánětlivé kloubní onemocnění charakterizované přítomností artritidy při současném onemocnění psoriázou. Výskyt psoriázy (lupénky) v populaci je 1–3 % a psoriatickou artritidou trpí až 40 % těchto nemocných s psoriázou (někteří autoři udávají až 62%), tudíž bohužel není tato choroba v populaci žádnou vzácností. Laická veřejnost si často souvislost mezi kožním a kloubním postižením neuvědomuje a mnohdy i kožní lékaři opomíjejí vyhledávat pacienty s kloubním syndromem.

Psoariatická artritida je záludná jak ve své diagnostice, tak i ve svých projevech.Problémy při diagnostikování PsA způsobuje i nejednotná klasifikace této nemoci při tzv..“ nenápadném“ postižení kůže např. v pupeční jizvě, hýžďové rýze nebo při kožních projevech lupénky ve vlasové části hlavy. Vznik PsA je pravděpodobnější u pacientů, kteří trpí těžkou formou lupénky.

Vztah mezi kloubním a kožním postižením 

Kožní a kloubní projevy se nemusí objevit současně.  Nejčastěji předchází psoriáza artritidu (až v 75 % případů) a kloubní syndrom se objevuje v průměru za 10 let od prvních kožních příznaků.

Související obrázek

Kožní forma psoriázy

Zdroj obr.:  specialty.mims.com

Artritida předchází psoriázu v přibližně 10–20 % případů a u těchto pacientů zpoždění manifestace psoriázy trvá měsíce či roky.

V 11–15 % případů se psoriáza a artritida objeví současně, tj. v průběhu jednoho roku. Většina pacientů s PsA má při vyšetření současně psoriázu.

  • Není-li psoriáza přítomná, může se jednat o následující situace:1. u pacienta byla psoriáza diagnostikována, ale nejsou aktuálně přítomné její projevy;
  1.  psoriáza je přítomna ve „skrytých oblastech“ (viz výše) a nebyla dosud diagnostikována;
  2. psoriáza není přítomná, ale objeví se v dalším průběhu onemocnění psoriáza není přítomná a ani se nemusí u pacienta  3. projevit, avšak diagnózu umožní charakteristické rysy PsA a přítomnost psoriázy u příbuzných 1. nebo 2. generace.

Závažnost kloubních a kožních projevů si nemusí vzájemně odpovídat. Obecně není přímý vztah mezi závažností kožních a kloubních projevů.

Jen u pacientů, u kterých se kloubní i kožní syndrom objevily současně, byla pozorována synchronní vzplanutí obou až u 70 % případů a také zřetelná korelace mezi rozsahem a tíží kožních projevů a počtem oteklých kloubů. U většiny pacientů s PsA převládá psoriasis vulgaris (96 %), psoriasis guttata se vyskytuje v necelých 2 % případů a oba typy kožní nemoci se vyskytují současně cca v 15 %. Erytrodermie i pustulózní psoriáza se u nemocných s PsA vyskytují jen vzácně. Pacienti s PsA mají mnohdy psoriatické postižení nehtů. Psoriáza nehtů bývá spojena s artritidou příslušného distálního interfalangeálního kloubu (DIP)., tj. poslední malý kloub prstu před nehtovým lůžkem. Na obrázku níže vidíme další z příznaků tzv.: „párkovitý prst“, kdy je prst nateklý, zarudlý, s „horečkou“.

Výsledek obrázku pro psoriatická artritida

„Párkovitý prst“

Zdroj obr.: Zdraví Euro – Euro.cz

Rozdíl mezi psoriatickou a revmatoidní artritidou

Diferenciální diagnistika je mimo záběr tohoto článku, vypíšeme pouze nejpodstatnější diagnostické rozdíly mezi PsA a revmatoidní artritidou (RA).

  • PsA může, ale nemusí být postižení symetrické
  • PsA vždy zarudlá místa nad klouby
  • PsA kožní léze
  • PsA nejsou laboratorní faktory pro revmatoidní markry
  • PsA většinou nepřítomnost předstupně osteoporózy (osteopenie) – řídnutí kostí
  • PsA přítomna osteolýza – ztráta a destrukce kostní tkáně 
  • PsA nemusí být ankylóza zápěstí, což u RA je typický příznak
  • PSA ankylóza DIP kloubu

Autor: Mgr. Kateřina Moravcová

Zdroje:

1. Alenius GM, Dahlqvist EB, Dahlqvist SR. Antibodies against cyclic citrullinated peptide (CCP) in psoriatic patients with or without joint inflammation.

2. Ansell BM. Juvenile psoriatic arthritis.

3. Buskila D, Langevitz P, Gladman DD, Urowitz S, Smythe HA. Patients with rheumatoid arthritis are more tender than those with psoriatic arthritis.

4. Elkayam O, Ophir J, Yaron M, Caspi D. Psoriatic arthritis: interrelationships between skin and joint manifestations related to onset, course and distribution.

5. Helliwell PS, Wright V. Psoriatic arthritis. In: Klippel JH, Dieppe PA eds.

6. Hrnčíř Z. Klinický význam revmatoidních faktorů. Praha: Avicenum, 1986:120.

7. Moll JM, Wright V. Psoriatic arthritis. Semin Arthritis Rheum

8. Pitzalis C. Skin and joint disease in psoriatic arthritis: what is the link?

9. Solinger AM, Hess EV. Rheumatic diseases and AIDS-is the association real?

10. Veale D, Rogers S, Fitzgerald O. Classification of clinical subsets in psoriatic arthritis

 

 

 

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section]

Syndrom dívčího kolene

Jako „syndrom dívčího kolene“ označujeme skutečnost, kdy má patella při pohybu nesprávný (patologický) kontakt s chrupavkou kolenního kloubu a to díky strukturálním změnám v chrupavčité tkáni.

 

Tento syndrom se ve větším počtu objevuje u žen častěji než u mužů ( v poměru cca 60 : 40) ve věkové kategorii 15 – 30 let, odtud pochází také název.
Někteří odborníci se domnívají, že za to může hormon estrogen a jeho zvyšující se hladina v organismu během puberty, ale názory se mohou v různých zdrojích na toto téma lišit.

Mezi další příčiny tohoto poškození patří kromě vrozených dispozic také nesprávné držení těla či svalová disproporce a nadváha.

U tohoto typu onemocnění jde o to, že nedostatečně zralá chrupavka postiženého kolene reaguje na zvýšenou zátěž, která je přirozeně spojena s dospíváním, prosáknutím tkání a někdy až rozmělněním či rupturami (prasklinami), které jsou samozřejmě zdrojem bolesti a obtížného pohybu. Paradoxně někdy je tento problém přítomen, ale nepůsobí problémy, takže dotyčný pacient o nedostatečné zralosti a špatnému postavení patelly dlouhé roky neví.
Syndrom „dívčího kolene“ patří do skupiny onemocnění, která se souhrnným názvem označují jako chondropatie.

Výsledek obrázku pro chondropatia

Obr. zdroj: Život – Aktuality.sk

Symptomy / příznaky:
tuhnutí a tlak v koleni při sezení, takže je nutné časté procvičování a protahování
výrazným indikátorem pak jsou silné bolesti v oblasti pod patellou
zhoršení problémů po výrazném jednostranném zatížení chrupavky (přetížení 1 nohy, např. při stání na jedné noze, při jednostranně zaměřeném sportu jako je šerm, tenis….).

Související obrázek

Obr. zdroj: zdravekoleno.cz

Léčba:
Léčba syndromu dívčího kolene je poměrně náročná a dlouhodobá. Spočívá jak v klasické konzervativní léčbě, tak může zahrnovat i artroskopický zákrok, který umožní vrátit patellu do její původní, přirozené pozice. pohybovou a fyzikální léčba
posílení stehenního svalstva
Vhodný dostatek bílkovin,
vitamin D,
nepřetěžovat koleno, to je bohužel to nejhlavnější,
zkusit je možno i doplňky stravy typu Condrosulfu , přípravky s kyselinou hyaluronovou a další, které ale nejsou příčinnou léčbou.

Z dalších možností volíme:
tejpování
moxování k úlevě od bolesti
baňkování k úlevě tkání od prosaků degenerované chrupavky

Autor: Mgr. K. Moravcová